Všude okolo je šílená davová psychóza z Koronaviru. Lidé, kteří ještě před měsícem hlásali hesla jako: výkon, to je jediná opravdová a důležitá měřitelná hodnota, ekonomika se nemůže zastavit atd. se dnes choulí do roušek, kabátů, šátků a skupují obchody, protože najednou je všechno jinak. Je třeba přepracovat statistiky a hlavně zajistit sebe a své blízké ve svých přepychových bytech a domech. Přístup moderního manažerského myšlení se zrcadlí i v nabíječkách na elektroauta. Před firmou se 400 zaměstnanci je zřízeno 12 nabíječek pro šéfy a pouhé jedno jediné místo pro zbylých 387 zaměstnanců! Nevím jak Vám, ale mě tento fakt dává odpověď na stovky otázek. Se mnou nebo s Vámi se tu přeci vůbec nepočítá! Nikdo se neptá, jak budou fungovat všichni ostatní? Není to naprosto amorální a nepochopitelné?
Ze stejného důvodu nedokážu a ani nechci nechat tuhle všeobjímající hysterii, aby mne dohnala zase jen do toho stejného kouta, kde už jsme všichni namáčknutí médii, farmacií, přežíráním a pořady o vaření, konceptem konzumu a jak je důležité mít a vlastnit nejen technologii, ale i své blízké a své partnery. A přitom své prarodiče ve velkém zavíráme do domů pro seniory, děti do školek a škol a kroužků, kde se o ně starají podle osnov ve velkém zase “absolventi” tohoto kanibalního systému. Pokud nezměníme sami přístup v sobě, budou se tyto “Koronaviry” neustále vracet a ťukat nám na čelo, nejdříve polehounku, později trochu agresivněji, abychom si konečně uvědomili ty pravé hodnoty, kvůli kterým stojí za to žít. Možná není zase tak důležité mít plné regály ve 12 obchoďácích, ale důležitá je ta možnost (když je potřeba) brambory a česnek někde ve vedlejší vesnici případně mít a možnost pro ně dojet, nebo ještě lépe, dojít.
Po prodělané počáteční lenosti budeme šťastní, když budeme alespoň mít tu možnost. Ale o tu je velice jednoduché přijít. A přijít o ni můžeme nejen díky tomu, že nám vymřou všichni rozumní a staří lidé, kteří vědí, že máme pěstovat brambory a česnek tady a ne abychom prodali půdu Korejcům nebo Němcům, kteří na ní postaví fabriku, kde budou vyrábět mobily a auta. Sice za těch 15 let vydělají spoustu peněz a spousta peněz (i když přes daňové úlevy toho zase tak moc pro naši domovinu nezbude), ale nějaké se přece jen pro ty, kteří o tom rozhodují, najdou. A to je průšvih dnešní doby. Ti, kteří dělají tato krátkodobá rozhodnutí jen pro okamžitý prospěch a to s největší pravděpodobností jen svůj, nebo svých blízkých, KAŠLOU na to, jestli Vaše babička půjde do důchoďáku, nebo jestli Vaše dítě brečí ve školce, protože osnovy přikazují mít 20 dětí na učitelku a ono se tam cítí opuštěné.
Pojďme změnit školky a školy tak, aby tam děti chodily rády a domovy pro seniory také tak, abychom se tam sami jednou neocitli úplně opuštění a odkázáni na dobrovůli, nebo zlovůli jednotlivců, kteří tam jednak slouží, ale i vládnou! Ne nadarmo se říká, že domovy důchodců jsou nám jen odplatou za školky. To jsme tak hloupí, nebo líní, že se nedokážeme postarat o své děti, nebo rodiče? Půjdeme raději do práce, abychom ziskem mnoha nadnárodních společností podpořili již tak bohaté akcionáře, než abychom si zahráli karty, nebo „Člověče nezlob se“ se svými dětmi? Nebo abychom si nechali povyprávět moudrý příběh od svých rodičů? Nemáme dostatek vděku ani lásky?
Hlavně hlas musí být v pořádku. To věděl i Karel Gott. Ten měl hlas opravdu v pořádku. Jak ve zpěvu, tak v projevu. S voličskými hlasy je to však úplně jinak. A o ty jde až v první řadě.
Lidé ve velkém poslouchají, co řekne nebo napíše Ronaldo, Trump, Babiš, Zeman, nebo Putin, zatímco ale nikdy neslyšeli ani souvislé souvětí od Dalajlámy. No, pokud toto připadá světu v pohodě a souhlasí, vážně kroutím hlavou, jak mlčenlivě necháváme pokrývat své existence hnilobou takových lží a polopravd z úst populistických jelimanů, kteří nedokáží odpovědět ani na konkrétní otázku. A takový člověk se vysmívá někomu, kdo má hodnoty tak vznešené, že umí bez záště žít několik desítek let ve vyhnanství?!
Nebezpečí moderních sociálních sítí a rychlosti v šíření informací je hlavně to, že se rychle rozšiřují i neskutečné kraviny! Dříve, než by takové blafy někdo ručně přepsal, tak se mu při tomu budou kroutit ruce, při vyprávění v hospodě by takový nejspíše dostal pořádně do tlamy!
Problém nepřišel s Koronavirem. Problém je, že lidstvo na jedné straně planety vehementně recykluje, (ale i vyrábí krajně neekologické elektromobily), zatímco na druhé straně planety se spalují celá města plastů, zbytky se sypou do oceánů a celosvětové převážení kontejnerů sem a tam likvidují nejen atmosféru, ale hlavně hodnoty každého z nás! Jak jsme mohli dopustit, že se lidstvo dostalo až tak daleko, že kvůli několika centům jsme schopni vypravovat obří lodě přes půl světa, a na straně druhé, nedáme žebrákovi na ulici ani půl rohlíku? Jak je možné, že se stále vyrábí honosné jachty, Bentley, Rolls Royce a říkáme si něco o krizových stavech?
Každá z velkých civilizací zanikla přesně v bodě, ve kterém jsme dnes. Hrabeme se ve vykopávkách a snažíme se určovat pomocí uhlíkových testů, kdy a proč došlo přesně k rozkladu společnosti. Všechny lidské civilizace nám neustále ukazují, že cesta k pokroku je sice dlážděná potem a úspěchem, ale vede vždy jen ke konci a my nejsme schopni se poučit z neúspěchů našich předchůdců a dál a dál zkoumáme archeologické vykopávky a kroutíme hlavami, jak byly už tehdy vyspělé a proč tak najednou ta či ona civilizace zmizela? Na tuto otázku přece není těžké odpovědět i bez namáhavých a složitých výzkumů.
Proč tedy všichni studujeme dlouhé roky v nejrůznějších institucích? Proto, abychom zapomněli na podstatu a více se zaměřili na drobné zbytečnosti, a snažili se každým dnem honit alespoň za krátkodobou úlevou s nadějí, že nám zítra už bude lépe? S větším pohodlíčkem, že přijde větší klid a pohoda? A ona nepřichází? Proto se více a úpěnlivěji snažíme dřít a odříkat si a naše životy se propadají stále do větších propastí.
A zatímco někteří jsou stále bohatší, většina chudší, chytří lidé jsou vyháněni ze svých domovů s přesekanými kořeny, stejně jako lesy, pralesy, ale i vody a pole, vzduch… Člověk s inteligencí dostačující k obědu bez bryndáku a výběr peněz z bankomatu snad musí pochopit, že když lidi dosáhnou blahobytu, a začnou vymýšlet p..oviny, nastane konec. A to, jestli to způsobil mor, vir, sopka, tsunami, požár, meteority, sucho, zima, nebo Koronavir, to je ve finále jedno. Neměli jsme doteď planetu a naši morálku tak zásadním způsobem huntovat. Nabízená metoda řešení – rychle rychle, pojďme to teď hned rychle, hlavně bez otázek vyřešit, pak se budeme bavit, je mnohem větší „účelovka“, než audit na Agrofert. Nezapomínejme, že úmrtnost viru je mnohem menší, než nehody na silnicích, úmrtí při srdečních obtížích, či smrt zapříčiněná zhoubnými nádory. Na příliv voličů však prý působí blahodárně.
Kamarád mi jednou řekl tuze moudře: Lidé se stále topí v informacích a moudrech, chtějí stále bojovat za jakousi pravdu a vyšší ideály, ale nejlíp by udělali, kdyby se zabývali sami sebou. Je to tak jednoduché a přímočaré a přitom to objímá úplně všechny roviny. Může to tedy být počátek, průběh i konec současně? Že skrze jednoduchý avšak plný život přineseme větší užitek i celku? Ale myslím tím opravdu zodpovědný a upřímný přístup k životu. Jako včelstvu přinese každá pilná včelka největší užitek, pokud zodpovědně plní svůj úkol? Ano, je to možné, ale je k tomu potřeba důvěra ve svou podstatu a v podstatu většího celku. Svůj úkol musí plnohodnotně plnit i královna a ostatní její kolegyně. Čemu nyní tedy vlastně (v)čelíme? Čelíme tomu, že si nezodpovědně volíme své královny, a stavíme na vrtkavých základech celou naši společnost. Kdy jindy bychom měli přehodnotit své úspěchy a neúspěchy než v době, kdy je vše na přetřes?
Vir bychom měli považovat spíše za ten pomyslný vztyčený ukazováček, abychom se probrali a začali všichni uvažovat jako členové jednoho velkého uskupení. Tak jako je včelstvo a mravenčí říše považováno za jediný organismus, tak je i celá naše planeta. A pokud lidstvo (jako její největší “kurvítko”) nezačne jednat s vděkem a úctou, dostane (v tom lepším případě) ještě šanci s tím, že několik jedinců možná přežije pro další případný zápis do učebnice historie o jedné z dalších „vyspělých“ civilizací, nebo bude dán prostor pro jiné (možná chytřejší, nebo vděčnější) formy života, jako např. prvoci a bakterie.
Ptám se, kdy bude příští lepší příležitost pro změnu, pro změnu udržitelnou tak, abychom zachovali svět pro naše děti bez toho, aby museli jít opět od začátku, opět začínat u zimy, strachu, že nemají co jíst, kam se ukrýt? Jsme tak tupí, že nevyhodnotíme, že už máme dost, možná až moc, a že bychom měli chránit to “velké hřiště” dokud není pozdě?
Nestačí nám, že je nám teplo, máme co jíst, máme si na sebe co obléci, a většina z nás může jet na dovolenou, zatímco stále existuje mnohonásobně vyšší počet lidí, kteří nemají svým dětem dát co jíst? A teď vůbec nemyslím humanitární pomoci, které povětšinou podporují nákup zbraní a odliv peněz tam, kde nepomáhají, ale naopak. Hovořím o osvětě a učení svobodných lidí, ne podporou chudoby a tím i masivního přelidnění. Je nás moc, to určitě. Ale je to tím, že život je méně kvalitní a proto „jedeme na kvantitu“. V neposlední řadě jde o hloupost a nevědomost. Dále nákup výrobků, které jsou vyráběny ze surovin, které se těží pleněním lokálních prostor. Plení přírodu i lidské hodnoty. Dřevo z deštných pralesů, kde náčelníci a šamani píší věcné a moudré dopisy nám, “bílým bratrům”, abychom uvážili, zda je nutné, zneužívat naší vlastní matku, matku Zem, která dává život nám VŠEM!?
Nemůžeme zaplatit o 30 nebo 50 haléřů více za sladkost, která nepoužívá palmový tuk, zatímco naše pole se hemží řepkou, která se spaluje v motorech? To, že kvůli ní trpí místní ekosystém, dávno víme. Ale proč ze stejného důvodu trpí tak trapně celá planeta? Vždyť to lze udělat lépe. Proč se uživí předražené “bioprodukty”, zatímco bio ani nemusí být a často ani nejsou? A na druhé straně, skvělé domácí produkty, se prodávají za směšné ceny, nebo rovnou likvidují, protože se nevyplatí je zabalit a poslat k prodeji? Něco je špatně. A to hodně špatně. Pokud to nevidíme, nedivím se, že lidé potřebují větší a intenzivnější “ťafku”, která je trochu probere z toho konzumního uvažování, kdy si nevidí ani na špičku nosu. Kdo by to ovšem, přes všechen ten mediální make-up, viděl?!
Všimli jste si, že opět nejvíce pomáhají Ti, kteří sami mají spíš méně, nebo nic, než Ti, kteří mají více než dost, a navíc parazitují dlouhodobě na nás všech, a nastavení vlastní kůže alespoň v kritických dobách je jejich povinností? Ti, kteří o nás rozhodují a jsou za to placení, Ti se bojí udělat rozhodnutí, anebo ho dělají tak, aby z toho co nejvíce vytěžili, zatímco prodavači, kurýři, zdravotníci, herci, hudebníci a mnozí další, jako vždy ze sebe dávají všechno, aby pomohli z posledních sil a většinou riskují úplně všechno. Jak paradoxní. Aspoň, že do divadel chodíme více než na ty volby. Až teď jsem si uvědomil, proč lidé nevolí, že to asi vážně smysl nemá. Stejně nám bude naservírováno, co bude potřeba, hlavně, abychom zaplatili daně. Vlastně jen 2 jistoty v životě máme – SMRT a DANĚ. Je to tak pravdivé, až z toho mrazí. Ale holý fakt. Možná lepší než chlupatá pravda a určitě lepší než holá lež.
To, že lidi chodí do divadel a to, že herci a hudebníci o nás mají stále zájem, znamená, že tahle komedie má na světě ještě smysl a občas musíme holt zajít i na tu tragédii… Lepší na ni zajít do divadla, než na ni zajít úplně.
Copak to asi dělá s našimi dětmi, které vypadly momentálně z ústavů a jsou s námi doma? No, snad je to tuze nepoznamená. Nebo naopak? Já předal své dítě ke střídavé péči s tím, že může u maminky zůstat klidně na 14 dní, když je tedy karanténa. Jak mě pobavil fakt, že maminka našeho dítěte mi chce syna předat už po necelém týdnu s tím, že musí do práce. Je to o to vtipnější, že pracuje jako asistentka pedagoga (školy jsou samozřejmě ještě zavřené), navíc ve škole pro postižené děti. Dnešní “rovnoprávnost” je vážně úsměvná. Škoda, že nemám šicí stroj, abych po večerech mohl šít masky. Ale já mám od přírody masku takovou, že se lidi při pohledu na mě údivem často nemohou nadechnout i v dobách čistě neapokalyptických.
Staří a mladí – je to po generace stále stejné. Přirovnání jako k láhvi. Vyprazdněte láhev od piva tak, že si myslíte, že je již prázdná. Po chvíli ji znovu otočte dnem vzhůru a počítejte kapky. Pokud si představíme láhev jako kukačku (kolik kapek, nebo kolik zakukání – tolik let života) mladým stačí napočítat jen pár kapek a budou spokojeni. Ti starší už na ty kapky budou čekat, a to dost ochotně o notných pár chvil déle. A není se čemu divit, měli bychom mít pochopení i dostatečnou dávku soucitu, porozumění a péče.
Zajímavé je, pokud si i ve stáří pamatujeme tu nekonečnou a nesnesitelnou dobu, která nás dělila od naplnění svých tužeb, přání a představ, toho, až konečně vezmeme opratě osudu do “svých rukou“, nebo alespoň než konečně „zazvoní“ konec hodiny ve škole. Kamarádka v práci používá moc trefný příměr rolí toaletních papírů. Když jsme mladí (stejně jako toaleťák), naše role se odvíjí nudně a pomalu, nic neubývá, vše tak děsně trvá a my se těšíme, až se odvalí alespoň o kousek dál. Po první den školy, po občanku, po první sex, po maturitu, po plnoletost, dát si klidně beze strachu první drink, poprvé řídit auto v klidu, první lásky, první byty, první dovolené, první děti, první práce, první všechno. Jak stárneme, toužíme, aby se to kolo osudu (role toaleťáku) odvíjelo trochu pomaleji. Toužíme, aby se prodlevy mezi úsvity a soumraky prodloužily. Stejně jako chvíle v objetí velkých lásek. Každý život je vlastně taková jedna první láska. Mikro – makro. Netřeba pitvat, netřeba zveličovat. Třeba být, třeba žít.
Proto odhazuji paniku a předhazuji změnu a jí potřebnou osvětu. Pošleme do světa barvy. Zarazme tu “černobílost” světa a zmírněme rozdíly mezi chudými a bohatými, zabraňme náboženstvím, aby mezi sebou válčila jen proto, že výklad jejich představitelů je zároveň a hlavně výkladem jejich chlebodárců. Tím jediným lze zamezit hladovění, chudobě a utrpenství napříč světem.
Vím, že namítnete, že takový komunismus už tu byl a že to bylo hrůzenstvo nejvyššího kalibru a já s Vámi naprosto souhlasím. Ale věřím, že to lze provést lépe a efektivněji, pokud není moc ponechána jednotlivcům, ale je neustále distribuována napříč komunitou, tak jako to lze vidět v kmenech, žijící stranou všech “masových” civilizací, kde stále funguje hlavní modla v podobě rodičů, hlavně matky, potažmo matky země, o které se vždy stará muž, avšak opravdový muž, který není pod pantoflem novodobé a velice jednosměrné emancipované myšlenky, která nás opět dovedla jen do slepé uličky, kde muži nejsou ani muži, ani ženy, a kde ženy nejsou ženami, ani muži. Jako když vznikne požár a nikdo neví, kdo má nosit vodu, kdo má odvádět popálené, kdo má odklízet z cesty. Nepravidelný chaos, který nemá žádný smysl. Když chaos, tak chaos, když smysl, tak smysl, ale vše dohromady tvoří jen bordel, na základě kterého může vyrůst jen další bordel. To je třeba si uvědomit. Vesmírný chaos funguje přece úplně jinak.
Fajn, nasadím roušku, jdu do ulic a vidím člověka bez roušky a začnu na něho řvát nebo troubit, protože jsem si to přečetl na Facebooku. Jaký to má efekt? Člověka dostanu pod tlak? Udělá se mi lépe, když ho donutím nosit roušku, která je funkční několik desítek minut? A příčina zase mimo hledáček… Aha! Nejdřív z lidí vytvoříme poslušné ovečky, a když začne téci do bot, najednou bych z něho chtěl rozumně a odpovědně jednající bytost?
Pokud něco nemá smysl, tak je to nesmyslné. Pokud už jednou máme mysl, měli bychom myslet. Alespoň trochu. Jinak je celá naše existence holý nesmysl. A chlupatá pravda se opět směje. Směje se našemu smyslu – nesmylsu.
Nebuďme tedy nesmyslné a ploché duše. Na těch se blbě jezdí. Lépe se „frčí“ na těch plných, dobře nafouknutých duších. Na těch se to panečku upaluje. Ale pozor, nafouknutých. Ne nafoukaných, viď? Jaký důraz, panečku, klademe na jednotlivé “vidy”, zda jsou dokonavé, nebo nedokonavé, nebo dokonce dokonalé, nebo nedokonalé. Znělé nebo neznělé. Hravé nebo nehravé? Já volím hravé, kdo si hraje, nezlobí. Ať dospělý, nebo dítě. Mozky máme ze škol zasekané nesmysly, stejně jako svoje počítače. Hlavně buď a nebo. Nekonečné škatulkování, ale hlavně: Škatulata, škatulata, hejbejte se a makejte!
Je možné, že v dnešní době, době globalizace, se dokáže ututlat něco takového, jako je možné řešení celosvětové hrozby? Hrozby v podobě pandemie, Koronaviru? Proč nikdo netestuje možná jednoduchá řešení v podobě ANTABUSU ve spojení se zinkem a mědí (ač to může znít jakkoliv šíleně – v porovnání s tím všeobecným nasazením – nestojí za to, vyzkoušet tak jednoduché věci?) Penicilin je taky plíseň! Stačí nám, jako lidstvu, odpověď, že je to málo vědecky popsáno a postavíme to výše, nad možné uzdravení populace? Jsou zisky opravdu důležitější? Je lepší čekat 2 měsíce na výsledky testů Remdesiviru? Je rychlé řešení vůbec žádoucí? To mě nenechává spát v klidu, ale zkusím to. Vezmu si lék na spaní, antidepresiva, zapiju pivem, pustím si zprávy a ráno nanovo, protože mám strach, že když přestanu, všechno padne. Takhle to má být?
Lidstvu byla dána důvěra, oni si to však spletli s pocitem kontroly nad zemí, a teprve až když vidíme, že může velká část horních deseti tisíc vymřít, semkneme se a začneme něco dělat? (navíc největší pomoc přinese kdo? Opět ubozí pěšáci za pár korun, nebo často i zadarmo) Proč? Proč nežijeme v souladu s přírodou, která nás tvoří? Kde se bere ta neustálá touha po záhubě? Vzhlížíme s obdivem na poslední komunity indiánů a v romantické touze si přejeme vyzkoušet si žít jako oni. Nehonit se každý den do práce, přes den se radovat ze sluníčka, ryb v řece, tvořením ozdůbek z kamínků a vřelému objetí a dialogů jak s mladšími, tak staršími blízkými. Cokoliv co sní a vypijí, vrátí okamžitě přírodě a nijak nebrání zdravému koloběhu přírody. Nic nehromadí na kupu. Nezastřelí člověka za to, že vlezl na jeho pozemek. Možná když mu sklátí manželku.
Lidé žijící na komunitní bázi dokážou zachovat jednotlivé druhy fauny i flory po tisíce let, díky jejich přístupu se můžeme těšit i hrozit pohledem na krokodýly a žraloky. Ale co dnešní civilizace? Zázrakem je, že tu ještě stále je a dostává tolik dalších šancí. Kolik druhů jsme byli schopni vyhubit za posledních pár stovek let? A nejbrutálnější na tom je – kvůli čemu? Tady už nejde o přežití. Jde tu o peníze. Papírky a kulaté kousky kovu. Dnes už ani o ně nejde. Spíše o virtuální čísla. Přijde nám to důležitější, než ta nádhera, když se člověk může projít rozkvetlou zahradou, nebo se jít vykoupat do řeky, či oceánu? Co je tak nutkavé na tom, mít peníze? Je to pocit, že máme nad vším kontrolu? Je to tím, že jsme vychováni v ještě větší iluzi, než je život sám o sobě? Co dává penězům takovou moc? Vraždíme kvůli nim, ztrácíme své tváře i duše? Máme pocit, že s nimi přijde nějaký druh úlevy, nebo snad naplnění? Že jimi vyplníme ta prázdná místa, která vznikají nezdravým přístupem a nedostatkem vděku vůči nám samotným, okolí, našemu stvořiteli? To vlastně může být jedno a to samé. Jako Uroboros – had, který požírá sám sebe, asi nejlépe vystihuje koloběh života. Pokud si neuvědomíme, že odpadky na celé planetě zůstanou odpadky (a pokud časem expandujeme do vesmíru, pouze zvětšíme jednu buňku, ale o to zvětšení se zase nafoukne ta buňka nadřazená, protože vesmír je rozpínavý stejně nekonečně, jako smrštitelný. Opět je tu mikro – makro). Odpadky nezmizí odstraněním z dohledu. Stejně tak, jako nezmizí divné a scestné myšlenky.
Je to jasné stejně jako zkušenost, která z toho pramení. Lidé, kteří farmaří, jsou si toho velmi dobře vědomi. Stejně jako indiáni, kteří žijí celý život na jednom a tom samém místě. Musí se ke svému okolí chovat slušně, s respektem a úctou, protože vědí, že když zavřou oči, znečištěná půda nezmizí, nebo se nepřetransformuje na lepší tím, že do ní přidáme nějaký roztok, nebo chemii. Možná z dlouhodobého pohledu, se vše při nějaké velké explozi zhutní v kámen, nebo bude roztaveno v lávě, ale k tomu je zase potřeba jen další katastrofa. A jsme opět u toho.
Já se nebojím o přírodu, ona si vždy s parazity poradí. Ale cítím vztek a lítost vůči parazitům, kteří nejsou schopni parazitovat trochu ohleduplněji.
Jsme jako malé nedomrlé děti, které jsou nevychované a nevyzrálé. Hrají si na mistry a jediné, čím se neustále ohání, je pocit moci a inteligence, zatímco jediné, co umí, je rozšlapávat druhým hrady z písku na pískovišti, do kterého kadí a čůrají, zatímco na svém písečku doma si hrají na vrchol humánnosti a vznešenosti. „Můj písek je čistý“.
Jako když spláchneme na záchodě a s tím, kam odpad teče – nás už nezajímá. V přírodě by se výkaly přetvořily na humus a z toho vyrostla nová rostlina, z ní další a další, případně by se jí živili další tvorové. Dnešní společnosti něco takového připadá nechutné. A to, že v kanálech plavou nejen výkaly, ale i chemikálie, po kterých Vám sleze dolů kůže, vypadají vlasy, antikoncepce, která je vlastně jed, který zabíjí život už v počátku – to vše nám přijde normální a úhledné! Klesání plodnosti a pohody, přibývání deprese, to vše stále honíme novými léky, novými produkty, které nám aspoň na chvilku udělají dobře. Přitom po celá tisíciletí stavíme ve finále stejně na první příčky – Lásku, pochopení, přírodu, hudbu a úžas… Když hledáme dovolenou, co hledáme? Palmy, hory, vodu a panenskou přírodu. Které je stále méně. A proč? Protože žijeme celý život v betonu a očekáváme, že jednou ročně za 14 dní v ultrahezké přírodě se nabažíme natolik, že vydržíme v betonových džunglích zase další rok? A ono se to nějak úplně nedaří, že?!
A shledáváme opravdu smysl života v tom, trpět, nebo přežívat i po 333 dní a těšit se, až konečně přijde několik dnů vysněné dovolené? Je velice pravděpodobné, že pokud se potom dovolená nevydaří, jak si celý rok plánujeme a představujeme, že tím potom trpí celá představa o životě.
Velice trefný je poznatek z řad Rómské komunity. Říkají o nás: „Vy, gadžové jste tak blbý. Celý rok přežíváte, nežijete, šetříte, abyste mohli jednou za rok jet na dovolenou a mohli aspoň pár dní ží!“
Všechno bohatství je tu jen díky přírodě. Žádný člověk nevytvořil nic z ničeho. Vše existuje na základě darů přírody. Systém nyní zakazuje chodit ven, ačkoliv virus byl vytvořen lidmi. Jak je možné dopustit to, že si někdo hraje s tak nebezpečnými hračkami? Teď nám zakazují to jediné opravdové a krásné a to je kontakt s přírodou, tím, co nás stvořilo. Všichni máme strach, že padne ekonomika, že se zhroutí systém. Tak ať padne. Však kdo z něho profituje? Jen Ti nejbohatší, kteří znásilňují nejen lidi ale i přírodu. Vždyť tento systém stejně není funkční. Dokáže jen pomocí moderního otrokářství (bankovní systém) ovládat většinu populace a narvat jim do hlav skrze média jakýkoliv blud. Včera mi přišel email, že si mohu jít „vyfasovat“ desinfekci. Nemohu si jít zacvičit, ani zajít do přírodního parku do přírody z důvodu těžce nakažlivého viru, na který zemřelo méně lidí, než za 14 dní zemře na silnicích, ale vyfasovat si desinfekci mezi lidi je možné. To ukazuje na absurdnost a netransparentnost celé situace.
Ještě že to bylo na apríla, to mě hodně uklidnilo. Velice děkuji za existenci humoru, bez něho by tu bylo vážně ouvej. Velmi smekám před zdravotníky, prodavači, divadelníky a ostatními skutečně pomáhajícími, kteří jdou do rizika a nic z toho nemají, ani neočekávají. To je přeci úplně jiná meta, než to co předvádí populističtí politici! Ponechme nyní stranou nakolik je Koronavir reálně nebezpečnější než prodej antidepresiv, alkoholu a chemicky upravovaných tabáků, které jsou takovým pomalým plíživým zlem, při kterém ale i nadále lze pracovat a generovat peníze pro vrchol pyramidy. Chápu, že krátkodobě mohou pomoci. Cena je však zbytečně vysoká. Jako za vše. Život je přeci zdarma! Jak můžeme někomu uvěřit, že je něco jeho?! Vždyť jsme tu všichni na návštěvě a po smrti tady vše opustíme! Chtějí hromadit statky pro děti? Takoví blázni musí mít ale opravdu nechutný strach ze smrti, že se takto barikádují už za života. To je hodně ujetá teorie.
Přesto vycházím ven a dohání mě k slzám, kolik venku potkávám lidí. Ale ne smutek, zaplavuje mě pocit štěstí, vděku a údivu, že lidé, ač jsou takhle vystrašení, i tak vidí, kde a v čem vězí opravdová krása, a kde lze najít klid. V přírodě. Je mi skoro až hanba za můj názor i za to, jak ho šířím (a že v soucitné agónii nebrečím radši doma do polštáře a neopíjím se, abych svůj cit trochu obrnil), ale MUSÍM už skoro řvát, že tzv. „vědecká fakta“ vytržená z kontextu světa si nemohou hrát na kontrolora světa s razítkem: „splňuje a souhlasíme“. V opačném případě „zakazujeme“!!!
Ať se jdou vycpat s bludným balvanem, který byl udělen mj. i Stanislavu Grofovi, který zachránil mnoho životů a ulevil mnoha a mnoha lidem, včetně mě. Čím se mohou pyšnit tito patolízalové, kteří umí dobře cvakat tlačítka na kalkulačkách, dosazovat do již existujících rovnic? Ano, pravda, skvěle umí kritizovat. Ležel bych doma v koutě na hadru a v tichosti studem kousal jízdenky, nechat takovou myšlenku dojít až tak daleko, abych srážel někoho hmatatelný úspěch jen proto, že to nedokážu nacpat do tabulek, nebo dosadit do rovnic, případně srovnat s všeobecně uznávaným výzkumem. Vždyť každý takový výzkum je vytržený z kontextu, a tolikrát se s lety mění. Všichni jsme si moc dobře vědomi neustálých změn ve výzkumu „zdravosti“ másla, mléka, živočišných tuků, obsahu železa ve špenátu atd.
Je to neuvěřitelná jednosměrka. Kolik za posledních let zavřely úřady lidi za pěstování a užívání bylinek, například konopí? Co se najednou teď děje s původními výzkumy? Byly opravdu tak nebludné, tak komplexní? Skoro po celém světě se pomalu začíná legalizovat. Co páni „balvanisté“ říkají na tento fakt? Určitě něco řeknou. Určitě ale nic neudělají. Žádnému člověku s rakovinou neuleví, nepomohou. Konopí ano. (Určitě jsem si naběhl na to, aby páni „balvanisté“ vytrhli opět z kontextu a ptali se, kdo asi vynalezl ty léky z konopí). J
Já se však ptám jinak – udělí se bludný balvan i zpětně za tak neuvěřitelně čarodějnické pronásledování této tak užitečné rostliny? Bohužel tím už se nikdo nezabývá. A co mnozí zastánci, kteří nasazovali krk za osvětu, stejně jako proti otroctví, za volební právo žen atd. Všichni takoví jsou na počátku označovaní za rozvraceče, šarlatány a podvodníky. Ale bankéři za novodobé otroctví nikoliv? Není to postavené na hlavu?
Bitcoin daleko přesahuje svým významem svou existenci. Nejen že potvrzuje nesmyslnost peněz jako takových, dokonce všem vnímavým ukazuje, že je to pouze virtuální myšlenka. Za předpokladu, že jsme morální bytosti. Ale to nejsme a každým dnem to po celém světě potvrzujeme tím, jak se obrovské rozdíly chudých a bohatých prohlubují a střední třída mizí v západním (myšleno kapitalistickém) světě. To, co se děje v Indii, Africe, Rusku, Jižní Americe a zbytku světa asi tušíme, ale nechceme se tím zabývat. Raději si koupíme nové auto, ať si uděláme aspoň trochu radosti a na chvíli zapomeneme, co se děje.
Nabádám k tomu, abychom se zamysleli, abychom uchopili, jako lidstvo, svou poslední šanci za pačesy a začali budovat společnost na skutečných základech. Zdravé vztahy, zdravá těla, zdravé duše. Aby den strávený v přírodě nebo s rodinou a blízkými byl normou a ne odměnou pouze několikrát za rok. Aby se peníze a hromadění krámů nedostávalo na pomyslné první příčky hodnotového žebříčku nikoho z nás.
Když ukážeme, že se nebojíme, i války pozbudou smyslu. Pokud by každá škola a školka po celém světě začala okamžitě s takovou výchovou a osvětou, je to možné během několika let. Samozřejmě by bylo nutné, aby ultrabohatí a jejich vliv skončil. A to je možné pouze v případě, že přestaneme žrát šlichty z médií, nebudeme podvádět sebe samé a dělat co nás nebaví jen proto, abychom později tyto těžce a často proti svému přesvědčení vydělané peníze, utratili za pojistky, léky, image, rychle poruchové nesmysly, naše státy za zbraně a války, které nepřímo podporujeme naším mlčením. Apeluji na všechny svobodné, rozumem i srdcem jednající bytosti, které chtějí život žít. Ti, kteří nechtějí přežívat ze dne na den při neustálé honbě za penězi a diktovanými produkty! Díky lidé, že snad nejsme ještě tak z(a)traceni a snad už zřetelně vidíme, že Mr. Bábuška z toho vytěží opět jen maximum pro sebe.
Kolik silnic a dálnic bylo za posledních 30 let vybudováno? Každý umíme počítat alespoň trochu, nebo dostatečně na to, abychom si spočítali, že s miliardovými schodky je těch nejdražších kilometrů dálnic na světě, žalostně málo. Jako by jim nestačily peníze rozpuštěné do miliardy za kilometr? Ne, nestačilo!
Školy a parky a dětská hřiště jsou povětšinou sponzorovány z Evropské unie. Když je lokální politik šikovný i slušný a má pod sebou šikovné slušné lidi, občas něco z toho koláče ukrojí i pro lidi. Ale pokud jeho morálka zamrzla ještě před mateřskou školou, hledí si politik pouze na to, aby co nejvíce “veřejných peněz” odklonil svým směrem. A i v takovou dobu, jaká je teď, hledí politik opět jen na své PR. Aby vypadal jako vůdce, aby působil silným a stabilním dojmem. Klidně za cenu hysterie. Klidně za cenu obrovských ztrát. To, že tvrdí každou minutu něco jiného – to lze nyní přece tak skvěle shodit na naléhavou situaci, která se mění z minuty na minutu. To, že velectěný politik však nedokáže odpovědět ani na 5 konkrétních otázek v řadě – to je ale již dlouhodobý proces, to nemá s Koronavirem pranic společného! Co tedy chybí? Důvěra. Důvěra v politiky.
Oni však neustále apelují na volby: “Vy jste si nás zvolili, tak nás nechte vládnout a řekneme si pak, co jsme dokázali”.
Nikdo se však zpětně už nezpovídá, co se podařilo a co ne. Neexistuje žádná odplata. Pozitivní projekty prohlašují za svůj přínos, ty nepodařené svedou na předchůdce a hotovo. Nic víc není. Pojďme dál, pojďme makat. Tedy hlavně Vy všichni. My budeme řídit majetek. Stejně byste na to neměli čas, jak furt makáte! J
V západním svěgtě, například v Británii, nebo Skandinávii má politik ještě alespoň kapku úrovně, ale hlavně svědomí. Tam, nejspíš díky Bohu, ještě odstupování politiků existuje.
Odstoupení (z vůle politika a jeho studu, že svému slibu nedostál ve své čestné povinnosti) je v české politice už hodně zapomenutý archaismus.
A proto se nedivím lidem, že nemají ani důvěru v to, že volby jsou opravdu nezkreslené, a to tím zvláště, že politici mohou vlastnit média!!! Nevěřím ani jejich obhajobám ani výsledkům voleb, nevěřím ani jejich prezentovaných číslům, nevěřím, že informace, které nám předhazují, jsou hodnověrné a nemají za cíl pouze přilákat další voliče. O tom svědčí i nesmírná arogance vůči redaktorům a oponentům. Ta jejich “politická jistota” je už značně cítit. Je cítit pachem shnilého odéru, který už by měl dávno shnít na kompostu a ne být neustále přesazován z obleku do obleku. Problém celého světa není Koronavirus, ale nedostatek lidské pokory a svědomí a zdravé sebereflexe na straně jedné (politické) a nedostatek sebevědomí (v populaci) na straně druhé. Jak taky, když jsme smýkáni médii, produkty, léky a vraždami od útlého dětství.
Souhlasíte aspoň částečně s tím, co je tu napsáno a nechcete jen nadávat v hospodě, litovat a čekat, než se něco stane? Nechcete se však vrhat do politiky, protože je to špína? Souhlasím. Je. Ani já nevěřím, že výsledky voleb jsou skutečné a pravdivé. Dokonce NYNÍ jsou zveřejňovány jakési pseudoodhady výsledků a preferencí vládních stran! Souhlasíte, že je to nesmysl? Kdo NYNÍ data sbírá, koho se ptají a kde? Pojďme rozeslat tuto otázku mezi co největší množství lidi: Volili byste opravdu i nyní Pana „Účelovku Babišku s koblížkem“? Chtěl bych tímto způsobem vytvořit alespoň trochu věrohodnou statistiku a neznám jiný dostupný způsob. Rozesílejte a ptejte se, pokud ve svém okolí také neznáte 30 % lidí, kteří by volili koblihy.
Důvěra v politiky je momentálně bohužel z mého pohledu ztracena Už teď mě děsí, s jakou se vrací staré struktury, které nedávno z politiky odešly nejen kvůli svým skandálům, podvodům, ale i neschopnosti. Nyní se vrací a jejich argument je pouze to, jak pan Koblížek neuspěl a jak oni by to dělali lépe. Lépe už to dělat přece měli! Proč se hlásí až teď? Proč se nehlásili dříve, když bylo zapotřebí například vyšetřit transparentně Agrofert? Proč nepomohli s dodáním roušek? Velice mi to připomíná tehdejší návrat pana Zemana. Na pár let se uklidil na Vysočinu a po letech zapomenutých prohřešků i s urážkami uspěl. To sice po panu Klausovi nebyl zase až takový problém, ale ve světě tento Nadmistr alespoň navenek nepůsobil až tak ostudně (když pomineme drobné krádeže propisek a amnestovaných gaunerských kámošů). Nic to však samozřejmě neubírá na jeho ujetých egohláškách od globálního oteplování až k privatizaci (mimojiné). Za aroganci a drzost by ovšem měli dostat Oskara i Nobelovu cenu oba dva.
Nevím, zda jste zaregistrovali čachry se zasílanými penězi, rouškami a testy tam a zpátky tak důkladně, až jsme se všichni opět ztratili v kontextu, litanie okolo paní Pekové a mnoho dalšího. Pokud ano, a jeví se Vám to nad slunce jasné, děkuji a věřím, že nejsme ještě z(a)traceni!!!
Podívejme se, jak každý z nás přiložil ruku k dílu, kolik odpovědnosti i zodpovědnosti jsme ukázali v těžkých chvílích. Děláme práci za naše politiky. Jaký chceme jiný důkaz o tom, že politik nezačíná na stejné písmeno s parazitem náhodou?! Potřebujeme opravdu tvory, kteří neumí sloužit, ale pouze se přiživovat? Budeme znovu volit tak nezodpovědně? Prosím ne! Nenechme si za koblihu nebo 200 Kč měsíčně, ukrást svobodu, budoucnost, ale hlavně svou tvář. Ať už pro nás, pro naše děti, ale i důstojné zrání a stárnutí našich rodičů!
Když budeme všichni (na začátek alespoň) tak zodpovědně volit, jak nosíme roušky, věřím, že se opravdu mnohé změní k lepšímu, a naše životy budou o mnoho kvalitnější a šťastnější!!! Časem se třeba naučíme i říkat svůj názor, kupovat domácí produkty, nežrat masová média tak, jak jsou nám naservírována, ale hlavně: chovat se rovně, vědět a nezapomenout, co je důležité.
Hodně zdraví P.
PS: Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji a byla by veliká škoda, nezkusit si níže za-Volit 😉